BULHARSKO - poznávací cesta

DOPRAVA :

Letadlo :

Wizz Air - Praha W6 837 So 11.9.2010 18:40 SČ - Burgas 21:45 MČ

Wizz Air - Burgas W6 838 So 18.9.2010 22:20 MČ - Praha 23:30 SČ

Letenka zpáteční včetně všech poplatků : 1 900,-Kč. S sebou pouze spoluzavazadlo do 10 kg bez jakýchkoliv tekutin a ostrých předmětů.

Vlak :

ČD - Brno hl. nádraží EC 78 Gustav Klimt So 11.9.2010 10:35 - Praha hl. nádraží 13:21

Skupinová jízdenka pro 5 osob stojí  920,-Kč, tj. 184,-Kč/osobu. Před Wilsonovým nádražím u Fantovy budovy jede přímý autobusový spoj Airport Express po 30 minutových intervalech přímo na letiště. Zpět z letiště do Brna pojedeme autem.

 

Jízdní řád Airport Expres :

Jizdní řád Airport Exspress.pdf (146,6 kB)

 

ÚČASTNÍCI :

1. Méďa

2. Zdenál

3. Kódl

4. Jára

5. Roman

6. Jarek R.

 

PROGRAM :

Sobota 11.9 - Sarafovo hotel Atlantis - přílet 21:45 MČ. 

Neděle 12.9 - Sarafovo hotel Atlantis - prohlídka města Nesebr.

Pondělí 13.9 - Sozopol hotel More - prohlídka města.

Úterý 14.9 - Sozopol hotel More - prohlídka přístavu.

Středa 15.9 - Sinemorec hotel Bella Vista - odpočinek.

Čtvrtek 16.9 - Sinemorec hotel Bella Vista - odpočinek.

Pátek 17.9 - Sinemorec hotel Bella Vista - odpočinek.

Sobota 18.9 - Sarafovo - odlet 22:20 MČ.

 

PRAHA

Před odletem navštívíme historický střed města Prahy, kde navštívíme vyhlášené hospůdky :

1. https://www.npivovar.cz

2. https://www.ufleku.cz

3. https://www.uzlatehotygra.cz

4. https://www.udvoukocek.cz

5. https://www.upinkasu.cz

 

Mapa pivní trasy :

Mapa Prahy-střed.doc (574 kB) 

  

UBYTOVÁNÍ :

Sarafovo : 11 - 12.9

www.atlantisbg.com

Rezervace Atlantis.doc (62,5 kB)

6-lůžkový apartmán se dvěma ložnicemi - 140 BGN/pokoj se snídaní (23,3 BGN/osobu).

Restaurace, noční bar, soukromá pláž, venkovní bazén, wellness, bowling.

Sozopol : 13 - 14.9

www.hotel-more.com

Ceník More 2010.doc (33,5 kB)

2-lůžkový pokoj - 40 BGN/pokoj.

Restaurace, venkovní bazén, sauna, vířivka.

Sinemorec : 15 - 18.9

https://www.visit.bg/sommer/photel.php?hotid=78

ST-01121154.pdf (203,4 kB)

Poukaz Bella Vista.doc (147,5 kB)

2-lůžkový pokoj - 533,-Kč/osobu all inclusive. Již zaplaceno! Nutno zaslat Méďovi na účet 1600,-Kč/osobu.

Restaurace, noční bar, disco, soukromá pláž, vnitřní a venkovní bazén, wellness, fitness, biliard, beach-volejbal, basketbal, tenis, (obchod, kadeřnictví, prádelna, sejf).

 

KURZ :

POPIS MĚST :

NESEBR

Město Nesebăr na úzkém poloostrově je v sezóně plné turistů. Ve starém městě Nesebăru fakt zajímavá architektura, takže se město stalo nejvyhledávanějším turistickým cílem Bulharska. Z toho vyplývá dost lidí, spousta prodejen cetek, stánky a předražené restaurace. Nejsou tu ale žádní vlezlí průvodci nebo kavárenští naháněči a i ve vrcholící sezóně mi město přišlo i přes davy turistů příjemné. To ă s tupým háčkem v názvu Nesebăr se čte jako anglické němé e (v cyrilici je tam tvrdý znak: Несебър), takže nejsprávnější česká výslovnost názvu Nesebar je "nesebr" bez "neseb-ru" (Bulhaři ale neskloňují). Slováci chybně vyslovují Něsebar. Občas se název píše Nesebr, Nesebur nebo Nessebar. Původ jména je řecký (Mesembria, Μεσεμβρια).

Staré město

Na poloostrově stojí staré město Nesebar s hradbami, kostely a s architektonicky zajímavými domy. V podstatě jsou ty domy zajímavé tím, že na užším zděném přízemí je přistavěno dřevěné širší první nebo i druhé patro, které je podpíráno šikmými dřevěnými trámy, jenž se šikmo opírají o zdi přízemí. V turistických tištěných průvodcích se nacházejí oslavné ódy na fakt, že jsou uličky tak úzké, že se dřevěná patra skoro dotýkají. To je kravina, nikde jsem neviděl, že by se k sobě horní patra blížila víc než na tři čtyři metry. Ale i tak je to hezké. Protože se město, byvši na poloostrově, nemohlo snadno rozrůstat a zároveň v devatenáctém století ztratilo na významu, zůstalo v původních hradbách a uchovalo si starobylost. Omezenost prostoru bych přirovnal k našemu Lokti. Když už jsem u těch přirovnání, ještě více mi Nesebar připomínal francouzský Mont Saint Michel s tím rozdílem, že v Nesebaru je namísto horního kláštera asi tucet významných kostelů a není to zdaleka takový kopec. Svým charakterem, historií, polohou i architekturou se Nesebar výrazně podobá jižněji položenému poloostrovnímu městu Sozopol.

Kostely

Rozličné kostely jsou po dřevěných domech hlavním turistickým lákadlem Nesebaru. Čekal jsem, že si budou navzájem hodně podobné, ale byl jsem překvapen jejich různorodostí. Půjdete-li od šíje po hlavní ulici Mesembria (název je podle původního řeckého názvu města), dojdete kolem stánků s pohledy a korálky na malé náměstíčko s kostelem Krista Pantokrata. Je to asi nejprofláknutější a nejfotografovanější kostel. Cestou dál trochu víc vlevo se dostanete ke starému metropolitnímu kostelu, což je ruina bez střechy s několika zdmi, sloupy a štítem. Tištění průvodci shodně uvádějí, že tu probíhají archeologické vykopávky, což není pravda (pletou si to se severní bazilikou). Kostel je volně přístupný. Dost mi to připomnělo nedostavěnou katedrálu v Panenském Týnci nedaleko Slaného s tím rozdílem, že v nezastřešeném kostele v Nesebăru je velká spousta turistů, kteří se zde fotí, svačí a hlaholí. Chcete-li nalézt další kostely, musíte se držet v uličkách poblíž severního pobřeží. Dost se mi líbil menší kostelík archandělů Gabriela a Michaela, u kterého také roste cedr a válejí se hlavice korintských sloupů. Kostely jsou všechny velmi staré (na naše poměry), všechny jsou původně řecké (nikoli bulharské) a obvykle nejsou zdarma přístupné. Jediný funkční a normálně přístupný kostel je svaté Paraskevy. Nejčastěji jsem uvnitř ostatních kostelů viděl nějaké výstavy ikon nebo pokusy o moderní umění. Jestliže si vyjdete na severní nábřeží, půjdete kolem vykopávek staré baziliky, kde se ještě kope. Do starého města se z předměstí dostanete po dlouhé úzké šíji, která vzhledem skoro připomíná most. Na šíji vedle silnice stojí veliký dřevěný větrný mlýn.

Historie

Staré město Nessebar má velmi bohatou historii. Bez jejího pochopení bude návštěva Nesebăru poloviční. Město na extrémně výhodné strategické pozici založili už Řekové kolonizující v 5. století před naším letopočtem černomořské pobřeží. (Ještě výhodnější by byly řecké kolonie na ostrovech blízkých břehu, ale ostrovy v Černém moři nejsou téměř žádné, myslím, že v Bulharsku jen jeden u Sozopole.) Velkého významu přístav Nesebăr dosáhnul v byzantském období. Myslím, že velmi těžil z blízkosti byzantské metropole (do Cařihradu je to kousek, po moři slabých 200 km). Potom Nesebăr roku 812 dobyl bulharský car Krum, protože z něj byzantští Řekové na bulharské carství útočili. Byv na hranicích mezi Bulharskem a Byzancí, Nesebar často měnil příslušnost, vždy šlo ale o město čistě řecké. Nakonec se stal jedním z posledních míst obrany Byzantinců proti Turkům. Po dobytí vítězní Turci jako všude, kde něco dobyli, původně respektovali víru obyvatel a nechali v Nesebaru vzkvétat řeckou kulturu včetně kostelů. Po roce 1828 se ale hodně obyvatel muselo vystěhovat do Oděsy, protože za rusko-turecké války fandili Rusům. Další stěhování nastalo po balkánských válkách, kdy si Bulharsko s Řeckem navzájem měnily obyvatelstvo příbřežních bulharských měst (dost sporná kapitolka historie) a do Nesebăru tak přišli "Bulhaři" z okolí Soluně. Od té doby už se nic moc nezměnilo a v šedesátých letech 20. století se Nesebar z malého rybářského přístavu proměnil v primárně turistické město. Část obyvatel prý dosud aktivně používá novořečtinu jako svůj rodný jazyk.

 

SOZOPOL

Městečko na úzkém poloostrově, svým umístěním i atmosférou velmi podobné Nesebru. Takže ano, je zde spousta turistů a turistického průmyslu. Sozopol ale za vidění rozhodně stojí. Kouzelné jsou hlavně staré domy z 19. století, které počítám už v době výstavby musely vypadat dost staře. Jsou obložené dřevem, horními patry přesahují trochu do ulice a vypadá to výborně, hlavně na severním konci poloostrova. V uzoučkých zahrádkách a uličkách všude roste pnoucí víno.

Památky

Kostely v Sozopoli nejsou tak úžasné jako kostely v Nesebaru, ale za pár vět stojí. Asi nejvíc mě zaujal velmi netypický kostel Svate Bogorodice, který vůbec jako kostel nevypadá, spíš jako chlívek s ohradou. Do kostela se lze dostat jenom přes podivně vypadající dvůr, kde se vybírá vstupné. Kostel má širokou střechu, která je z horní ulice jen mírně nad výší očí. Do nedalekého kostela Anatasia se naopak chodí po schůdcích. Na poloostrovní šíji naleznete kostel svatého Zosima, ale nepřišel mi moc zajímavý. Opodál stojí nejmodernější kostel Cyrila a Metoděje. Že je nejmladší, se dá poznat podle toho, že oslavuje "bulharské" světce, nikoli řecké. V Sozopoli totiž dlouho žili pouze Řekové, Bulhaři žádní. Bulhaři přišli až na počátku 20. století, ale brzo převládli. Prý tu ještě mají řeckou menšinu. V bohaté historii města se město kdysi jmenovalo Apollonia Pontica, protože bylo řeckou kolonií. Údajně zde působil i filosof Anaximandros, který byl na svou dobu dost pokrokový (například první formuloval hypotézu, že Země je kulatá a pluje volně vesmírem). Sozopol se svou polohou na úzkém poloostrově otočeném k severu byl vždy dobrým a důležitým přístavem, pouze v posledních stoletích ho zastínil Burgas. Apollón zůstal podnes patronem města.

Centrální park

Tam, kde sozopolský poloostrov přechází v pevninu, se okolo malého náměstíčka (pojmenovaného po chánu Krumovi) nachází nejživější část města obklopená parky, které se různě jmenují. V praxi to je prostě jeden velký park. Dlouho jsem tu seděl na lavičkách a ze stínu u fontánek pozoroval místní frmol. V parku jsou porůznu taxikáři, drožkáři, fontány, kostely a amfiteátr, který je samozřejmě (jak je v Bulharsku zvykem) volně přístupný. V budově u amfiteátru, která by zřejmě měla být knihovnou, jsem viděl nějakou šílenou výstavu voskových figurín. V parku také končí autobusy, takže to pravděpodobně bude první místo, které v Sozopoli poznáte. Archeologické muzeum údajně obsahuje pouze běžné nudné vykopávky. Za parkem na šíji je z jihovýchodní strany městská pláž. Tištění průvodci tvrdí, že tato pláž má placený vstup, ale já jsem se na ni dostal bez placení. Pouze za lehátka a slunečníky se samozřejmě platí (asi 70 Kč na den). Na druhé, západní straně poloostrova, je pobřeží kamenité a přístav uzavřený ze severu dalším poloostrovem. Tento další poloostrov patří armádě. V parku stojí budova námořní akademie. Měl jsem z různých pramenů načteno, jak ten armádní poloostrov Sozopoli hrozně vadí, ale myslím si, že pohled na něj naopak kolorit Sozopole obohacuje.

 

SINEMOREC

Sinemorec je skoro nejjižnější bulharská obec na černomořském pobřeží. Je malá a není zatím ani moc zničena výstavbou prázdninových domů jako jiná místa u bulharského moře. Jižněji od Sinemorce už je jenom vesnička Rezovo, což je ale jenom mrňavá hraniční víska asi 6 km daleko. Okolí Sinemorce je velmi divoké a zanedbané. Jedním důvodem je přírodní rezervace Strandža všude kolem, druhý důvod je, že v Sinemorci jste na konci světa. Protože v Rezovu se nedá jet dál do Turecka (není tam hraniční přechod), skoro nikdo do Sinemorce nemá důvod jezdit. A tak je tu jenom pár domků starousedlíků, pár nově vybudovaných hotýlků, pláže, útesy, blátivé cesty, náměstíčko a jedna asfaltka. Za komoušů byl Sinemorec v hraničním pásmu. Nedaleké Turecko bylo v NATO a Bularsko bylo ve Varšavské smlouvě, takže do Sinemorce se nomrálně nesmělo. I když už je to 20 let, určitá zaostalost přetrvává (v Bulharsku, jak známo, čas plyne pomaleji). Na různých místech se v Sinemorci a v okolí dají najít různé vojenské stavby a bunkry. Jeden z bunkrů přímo na útesu je přestavěn na obytný dům, vypadá to velmi zajímavě. Ze Sinemorce se dá chodit do kopců do přírodní rezervace Strandža. To je obrovské opuštěné území, kde se v kopcích dají najít jenom duby, kytky a sem tam nějaká zvířata, co tu pasou Cikáni. Cikáni vůbec nejsou nepříjemní, mají svoje automobilové osady a pasou v lesích za Sinemorcem stáda koz a nějaké koně. Jeden mě dokonce svezl autem, aniž bych stopoval, hezky jsme si popovídali. Přírodní rezervací protéká řeka Velika. K jejímu ústí se dá ze Sinemorce dojít asi za deset minut po místní pěšině.